Církevní památky

Arciděkanský kostel Narození Panny Marie v Domažlicích
První zmínka o kostele se objevuje v roce 1265. Je zde umístěn cenný zlacený barokní oltář, zajímavá je fresková výzdoba od plzeňského malíře Františka Julia Luxe. V severní části kostela, v kapli sv. Barbory, se nachází unikární skleněný basreliéf, který je nejvyšší plastikou svého druhu v České republice. Je vysoký 4,65 m a jeho autorkou je Vladimíra Tesařová.

K živé tradici Domažlic patří pochůzky ponocného, kterého v historickém kostýmu s halapartnou, lucernou a troubou můžete vidět a slyšet na náměstí v letních měsících.

Dominantou města je „šikmá“ věž ojedinělého válcového tvaru, která je vychýlená ze své osy o téměř 59 cm. Sloužila jako městská hláska původně stojící samostatně, časem splynula s děkanským kostelem Narození Panny Marie.
Pravidelné bohoslužby: neděle v 8.00 a 9.30 hodin, pondělí – pátek v 8.00 hodin
www.farnostdomazlice.cz

Vavřineček u Domažlic
Na návrší nad Domažlicemi v nadmořské výšce 582 metrů na Veselé hoře se nachází kostelík zasvěcený sv. Vavřinci, který v dnešní podobě je zde od roku 1851. Historické prameny uvádí, že byl již založen v 10. století knížetem Boleslavem na památku jeho vítězství nad Maďary, utíkajícími po porážce na Lešském poli do šumavských lesů. Tato událost se stala v den sv. Vavřince v roce 995.
V červnu 1683 vznikl v domažlické Hradské ulici požár, který se rozšířil na pravou stranu náměstí a blížil se k radničnímu domu. Tehdejší děkan P. Jiří Mauricius Borovský, který v Domažlicích působil od ledna 1679 do své smrti dne 1. dubna 1692, vyšel s Nejsvětější  Svátostí z kostela a domažličtí rychtáři přísahali, že zbudují kostel na Veselé hoře, pokud se oheň dále nerozšíří. Oheň se již dále nešířil, ale rychtáři na svůj slib zapomněli a neučinili, jak slíbili. Této myšlenky se ujala zbožná a zámožná domažlická měšťanka paní Zuzana Veselá, čímž splnila svůj slib učiněný doma před obrazem sv. Vavřince, pokud se uzdraví ze své duševní deprese, která ji při tomto velkém ohni v Domažlicích stihla. Jejím přispěním bylo započato se stavbou kostela a 10. srpna 1695 byl slavnostně vysvěcen. Později byl kostelík opomíjen a stále více pustl. Až v roce 1769 byl kostel opraven a rozšířen zásluhou domažlického rodáka P. Petra Bedřicha Floriána, děkana v Polné.
V josefínské době postihl kostel stejný osud jako mnoho ostatních, byl zrušen a prodán v roce 1788. Po smrti císaře Josefa II. usilovali domažličtí měšťané o jeho obnovení. K jeho posvěcení došlo 19. října 1851, které vykonal se souhlasem biskupské konsistoře tehdejší zdejší vlastenecký děkan a vikář P. Jan Faster, domažlický rodák. Od této doby se vždy v neděli po 10. srpnu, kdy se slaví svátek sv. mučedníka Vavřince, konají slavné bohoslužby v kostelíku sv. Vavřince.
Poutníky vítal z věžičky hlas dvou zvonů, které však byly v první světové válce roku 1917 zabaveny pro potřebu zbrojního průmyslu císařsko-rakouské monarchie. Ve dvacátých letech minulého století byly zakoupeny nové dva zvony, pojmenované „Vavřinec“ a „Anna“. Avšak i tyto postihl v roce 1942 stejný osud jako ty předcházející, neboť byly zabaveny pro potřebu nacistického zbrojního průmyslu. Od této doby věžička kostelíka je bez zvonů.
Velká známá vavřinecká pouť se konala v roce 1939, když již české země byl pod vládou nacistů v Protektorátu Čechy a Morava, na které pronesl vlastenecké kázání vyšehradský kanovník Msgre Bohumil Stašek. V září téhož roku byl nacisty uvězněn a ve věznicích a koncentračních táborech pobyl až do konce druhé světové války. Po svém návratu se v roce 1945 opět zúčastnil svatovavřinecké pouti jako kazatel, ovšem již s poničeným zdravím. Arcibiskup pražský a pozdější kardinál Msgre ThDr Josef Beran měl u sv. Vavřince v roce 1947 slavné bohoslužby a kázání. Po únorovém puči v roce 1948 byly poutě zakázány a uskutečnily se teprve až v letech 1968 a 1969. Po tyto dva roky pobýval u sv. Vavřince českobudějovický biskup Msgre ThDr Josef Hlouch, který se znovu ujal řízení této diecéze, když byl propuštěn z internace. Pak v normalizačních letech byly poutě v neděli na Vavřinci opět zakázány a bohoslužby mohly být pouze v arciděkanském kostele v Domažlicích.
Teprve od roku 1990 – po sametové revoluci – jsou znovu vždy u sv. Vavřince na Veselé hoře poutní bohoslužby, které vykonala řada známých církevních hodnostářů. Mezi nimi zvláště apoštolský nuncius v České republice arcibiskup Msgre Giovanni Coppa, který zde poprvé sloužil pontifikální mši sv. a česky kázal v srpnu 1994. Tento rok to byla opravdu historická událost, neboť vůbec poprvé za existence domažlické farnosti pobýval zde vyslanec sv. Otce – apoštolský nuncius. Arcibiskup Msgre Coppa měl u sv. Vavřince bohoslužby ještě v letech 1995, 1996, 1997 a naposledy v roce 1999.
www.farnostdomazlice.cz

Augustiniánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie
Dominantou západní části náměstí v Domažlicích je klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie a přilehlý konvent řádu obutých Augustiniánů – mnichů, jejichž zakladatelem je v roce 1287 český král Václav II. a jeho manželka Jitka. Zakládací listina byla vyhotovena v lednu 1288 pražským biskupem Tobiášem z Bechyně.

Poté bylo započato se stavbou klášterního kostela, která se protáhla a proto v roce 1379 povolil pražský arcibiskup Jan z Jenštejna sbírku na jeho dokončení. V roce 1419 přepadli Husité domažlický konvent, vypálili konventní budovy, rozehnali mnichy a vyplenili kostel. Správa klášterního jmění byla králem Jiřím z Poděbrad přenechána pánu Ježkovi z Boskovic a v roce 1470 převedena na pana Lva z Rožmitálu. Domažličtí požádali v roce 1534 o přenechání klášterního majetku, což bylo povoleno císařem Ferdinandem I. v roce 1557. Jelikož klášterní kostel i konvent byly značně zdevastovány, tak opravy trvaly téměř až do konce 17. století. Augustiniánský řád získal roku 1681 opět práva užívání kostela a bylo započato s budováním jeho vnitřního zařízení. Uskutečnilo se jak na účet řádu, tak i z dobrovolných darů příznivců klášterního kostela a mezi nimi byli Krištof Vilém Harant z Polžic a Bezdružic, rytíř Stupparth z Löwenthalu a Jan František hrabě z Vrtby. Požárem ve městě v roce 1747 došlo k značnému poškození budov i kostela a jejich oprava se protáhla až do roku 1832, kdy došlo v listopadu k vysvěcení kostela.

Původně před kostelem na jižní stranu byl hřbitov, který byl obehnán zdí, a v roce 1841 byla městská hořejší brána zbourána a tuto jižní část pozemku odkoupilo město Domažlice. Na nově vystavěné zdi byly opět umístěny následující sochy z původní zdi, které jsou dílem sochaře Františka Ringelhahna v roce 1746 a to: sv. Mikuláš Tolentinský, Nanebevzetí Panny Marie, sv. Augustin, sv. Jan Facunda (ze Sahagún), sv. Tomáš z Villanovy, sv. Jan Nepomucký, sv. Václav, sv. Gelasius, papež a sv. Vavřinec. Klášterní zeď je u kostela ukončena kutou barokní železnou mříží pocházející z 18. století.

V chodbě kláštera bylo v roce 1731 umístěno 14 obrazů křížové cesty malířem Josefem Heidlem. Vzhledem k jejich značné zchátralosti byly v roce 1842 pořízeny nové obrazy, jejichž autorem je domažlický rodák a malíř Petr Wimmer (narozen 1822, zemřel roku 1879).

Ve 20. století došlo k několika opravám kostela i věže. Při obnově vnitřku kostela v roce 1913 byla zrenovována nástropní malba nad hlavním oltářem znázorňující korunování Panny Marie malířem Martinem Matoušem z Prahy. Vnitřní zařízení tvoří hlavní oltář se dvěma postranními oltáři a u hlavního oltáře jsou sochy učitelů církve sv. Augustina a sv. Řehoře Velikého z 18. století.
www.farnostdomazlice.cz

Dobrá Voda u Draženova
Poutní kaple zasvěcená Panně Marii, je spjata se zdejší studánkou. První zpráva o zázračném vyléčení pochází ze začátku 19. století, kdy se uzdravil Johann Otilinger, cestář ze Ždánova, který si v ní omyl svoji poraněnou a stále se nehojící nohu. Z vděčnosti nechal u studánky postavit dřevěný kříž. Po rozšíření zprávy o zázračném uzdravení přicházeli k léčivému prameni četní poutníci. U studánky pak byla postavena dřevěná kaplička zasvěcená P. Marii. Tu ale zničil požár. Dle pověsti jedna žena z Petrovic při loučení s mužem, který odcházel do Bavor, prostrčila oknem do kaple za šťastný návrat manžela hořící svíčku, která způsobila požár. V letech 1880-1881 byla na stejném místě podle návrhu p. Topinky postavena nová zděná kaple a v září 1881 ji vysvětil klenečský farář P. Josef Vondruška. Už po několika letech ale začala kaple vlhnout, ve zdech a na stropě se tvořily trhliny a navíc přestávala svojí velikostí vyhovovat stále většímu počtu poutníků, kteří se sem scházeli z blízka i daleka, a to jak ze strany české, tak i německé. Proto se přistoupilo ke stavbě nové kaple, tentokrát na vhodnějším místě. Vybrána byla prostorná výšina nedaleko původní kaple. Stavba kaple byla dokončena v roce 1900 v hodnotě 2.202 zlatých. Oltářní obraz Matky Boží Pomocné zvaný "Chodská madona" je od vynikajícího malíře Jaroslava Špillara. Pramen kryje dřevěný altán, u poutní kaple je umístěno čtrnáct zastavení Křížové cesty, malovaných na plechu domažlickým umělcem Josefem Wimmerem. Obě kaple stály u studánky až do roku 1924, kdy byla dolejší kaple zbourána kvůli špatnému technickému stavu. Dražinovská hora byla oblíbeným místem Jinřicha Šimona Baara, Jana Vrby či Boženy Němcové. Dobrá Voda je nejmladším poutním místech Chodska. Pouť v se zde koná poslední květnovou neděli.
web: www.drazenov.cz
Dostupnost:
Pěšky: parkoviště u čerpací stanice Draženov (49.4556839N, 12.8677583E) (1,5 km, 25 min.) Pěšky: Klenečský rybník, parkoviště u cyklostezky (49°26'27.277"N
12°50'6.591"E) – po modré turistické trase krásnou procházkou lesem zvaným "Draženovská hora" (2 km, 35 min.)

Dobrá Voda u Pocinovic
Malebné zákoutí Chodska, ve kterém se nalézá poutní místo Dobrá voda, se rozkládá severovýchodně od Pocinovic. Nachází se na táhlém návrší. Vévodí mu kaple a v blízkosti stojí menší kaplička se stálým pramínkem vody. Z Pocinovic k Dobré Vodě vede zelená turistická značka.

Podle pověsti se kdysi na blízké pastvině popásali koně. Stará a slepá kobyla zabloudila ze stáda do lesa. Přední nohou šlápla do prýštícího pramene právě v okamžiku, když ji hospodář našel. voda jí vstříkla do očí a kobyla začala vidět. Od té doby lidé do tohoto místa chodili k panně Marii, aby si vyprosili uzdravení. Pověst se roznesla a přicházeli lidé postiženi slepotou, chromí i jinak nemocní. Vypravuje se, že ve většině případů byli vyléčeni. Na památku svého uzdravení věnovali poutníci do kapličky vždy obrázek malované na dveře, který znázorňoval milost, kterou si vyprosili. Roku 1908 dřevěná kaplička i s obrázky vyhořela. Na jejím místě byla vystavěna nová, zděná kaplička, která zde stojí dosud.

Pouť k Dobré Vodě se stala vyhlášenou a hojně navštěvovanou církevní akcí, hlavní pouť se světí po svátku Sedmibolestné Panny Marie.
www.pocinovice.cz

Svatá Anna u Horšovského Týna
Při hlavním tahu silnice na hraniční přechod Folmava stojí jistě za zhlédnutí kostel sv. Anny. Pozdně gotický poutní kostel s vynikající síťovou klenbou presbytáře byl v 18. století barokizován. Součástí kostela je hrobka posledních majitelů zámku - Trauttmansdorffů.
Kostel sv. Anny je přístupný pravidelně jednou ročně, a to na svátek Anny, kde je v sobotu od 12 hodin sloužena mše svatá a přichází sem procesí s německého Schönsee.
Kostel sv. Anny patří pod správu Státního hradu a zámku Horšovský Týn /tel.: 379423111/.

Kostel sv. Petra a Pavla v Horšovském Týně
na náměstí Republiky byl postaven v 80. letech 13. století v raně gotickém stylu. po r. 1708 byl zbarokizován, zařízení kostela pochází z 1. čtvrtiny 18. století, stejně jako i varhany s třídílným korpusem.
Věž kostela, vysoká 38 m, umožňuje návštěvníkům překrásnou vyhlídku po okolním kraji. Věž je součástí kostela sv. Petra a Pavla, který byl postaven v 80. letech 13. století v raně gotickém stylu. Po roce 1708 po požáru byl zbarokizován.
Otevřeno:
červen, září: so - ne 9.00-12.00 a 13.00-16.00 hodin
červenec,srpen: út - ne 9.00-12.00 a 13.00-16.00 hodin
www.mkzht.cz

Poutní kostel sv. Anny na Tanaberku u Všerub
Patří mezi nejpozoruhodnější stavby západočeského baroka. Kostel byl vystavěn z podnětu všerubského faráře Schübla a klatovských jezuitů jako poutní na základě uznání zázračných uzdravení prověřovaných pražskou arcibiskupskou komisí roku 1712. Impozantní chrám, který Gilmetti na Tanaberku postavil, je objektem stavebně zdařilým a mezi sakrálními stavbami jihozápadních Čech zcela ojedinělým. Pověst vypráví, že v r. 1703 na tomto místě spatřil záhadnou záři a zázračně se uzdravil kostelník ze Všerub. Ten pak zde z vděčnosti nechal postavit malou dřevěnou kapli, ke které záhy začali docházet poutníci z okolí.
www.kdynsko.com

Kostel Všech svatých v Horšově
Kostel je možný si prohlédnout pouze po předchozí domluvě se správou Státního hradu a zámku Horšovský Týn, na tel.č.: 379 423 111.
Kostel je i součástí naučné stezky Obora Horšov, která začíná na dvoře školního statku a areálu Penzionu Obora. V areálu je veřejnosti přístupný Malý hospodářský dvůr.
www.zamek-horsovskytyn.cz